Blížící se svátek svatého Jiří, patrona skautů, dovedl celé naše středisko do zahrady u klubovny, abychom všichni prožili radostné setkání. Počasí se ustrnulo, přestalo pršet a zima nás moc netrápila. Hru na zahradě jsme začali netradičně – konzumací odměny – zmrzliny, k ní pro dospělé skvělá káva, pro mladší čokoláda z kouzelného přístroje. Posilnit se bylo třeba, neboť na světlušky, vlčata, skautky, skauty ba i oldskauty čekala hra útočící na šedé buňky mozkové: vyluštit zašifrované názvy hradů a zámků a objevit k nim v různých koutech zahrady správný obrázek. Všichni se snažili a úspěšně hru dokončili. Právě včas, abychom mohli zapálit oheň a zazpívat „Červená se line záře“. Mladší sestřičky a bráškové pak vyprávěli, co všechno o našem patronovi ví. Chtěli bychom po jeho vzoru být také tak stateční, stát na straně dobra, hledat a hájit pravdu, i když právě prohrává. Nenechat se zmást nástrahami zla a radostně kráčet po skautské stezce našeho života. Dnešní svět moc potřebuje odvážné a čestné lidi. Věříme, že správné skautování má sílu takové vychovávat. Kéž by vyrostli ze všech dětí našeho střediska.
Po ukončení ohně a rozloučení s vlčaty a světluškami, poseděli ještě skautky a skauti s našimi milými oldskauty v klubovně a povídali si o tom, co jim v životě dal skauting. Zpívaly se i staré skautské písničky. Bylo nám společně dobře, protože „nikdo nemá zdání, co je to skautování“…
